To stačí říct "klidně něco napíąu" a uľ mám reportáľ na krku. Tak jdeme na to.
Organizování této turisticky významné akce se ujal Kralík uľ při sepisování termínovky, aniľ by přesně věděl, kdy akce proběhne, protoľe bude ovlivněna akcí na sjezdovky do Alp. Přesto příprava byla důkladná jak po technické stránce, tak instruktáľní. Samotný mail pozvánky by měl být nedílnou přílohou tohoto dokumentu.

Trasa je pečlivě připravena a zájemcům nahrána do GPS, vytisknuty mapy na kaľdý den, připravené výpočty kolik bude stát hromadka při kolika lidech, podrobně popsáno co si má kaľdý vzít s sebou a na co si dát pozor, no fakt koukám na tu přípravu.
Předpověď je na sobotu mizerná, má sněľit na studené frontě, v noci pak ochlazení a v neděli pěkně - to rosničkám vyąlo správně.
Sraz v pátek ve 23:59 u pokladen kupodivu nikdo moc nezmeąká, tak pro legraci je jen Katkita, která přinesla z půjčovny asi 5 párů sněľnic v igelitce. Vlak je jiľ připraven a po včerejąím promítání Indie a kolaudaci u Petera větąina lidí usíná na lehátku jeątě před opuątěním Prahy. V sedm se přestupuje a za hodinu jsme na místě, vitejte Mosty u Jablunkova!

Lehce sněľí a je nic moc, hlavně ľe není nad nulou. Kontrola vybaveni, převlékání, snídání, převlékání, přebalování, no snad uľ vyráľíme. "Před námí je peąuňk a koleje! Já vím lyľe sejmout..." Jdeme normálně v botech po cestě po značce, pak jen po cestě, stále vzorně udrľované místními silničáři a tedy nevhodné pro sněľnice. Dost bylo silnice, nasadit sněľnice a azimutem vyráľíme po spádnici lehce vzhůru na vrchol ke vlekům na Severku. Máme první ztráty, Míąa Reicheltová ale časem doráľí, hodný Honzyk (to nejsem já, H6, pozor!) si ji bere na starosti. To uľ se sypeme lehce dolu po značce k hotelu Tetřev, way point 68, první a jediné to dneąní občerstvovačce. Krom dobré polévky si dám i opravou CO2 ventilu od pípy, k radosti pár návątěvníků, přeci je nenechám bez toho nejdůleľitějąího.

Bříąka máme naplněná, počasí se trochu lepąí, čeká nás jeątě dlouhá cesta, je nutno vyrazit. Jdeme větąinou po značce, někdy proąlápnutou od běľkařů, jeątě ľe tu skoro ľádný není, to by ąel můj morál značně dolů. Pochodujeme ale krásně jak kolonie tučňáků, jeden za druhým si to pěkně »apká a kymácí se jak ta nemotorná zvířátka. Peterovi praská propruh na sněľnici, s naprostou samozřejmostí vyndavá provázek a fixuje sněľnici jiľ natrvalo k botě, jakoby to dělal kaľdý den. Cesta vede po hranici, je to hřebenovka, tedy stále nahoru a dolu, jak je v Beskydech pěkným zvykem. Blíľí se tma a dneąní cíl cesty je stále daleko, i David hlásí pokles energie, cesta uľ zase chce stoupat kolmo vzhůru přes vrchol, není tu kde stanovat, volím změnu trasy okolo vrcholu, vlevo úbočím kopce volně lesem lehce stoupající ´vrstevnicí´ mimo jakékoliv značky. Uľ to proąlapávám vpřed, zajímavá část akce konečně začíná! Podle mapy zkratka, hmm, co nás asi čeká. Králík hlásí jak se vzdalujeme a pak zase vracíme k původně vytyčené trati, jěątě 200metrů, jenľe pozvolné úbočí se mění v sluąný sráz. V dálce je uľ vidět pěkné místo na stanování, ale jak tam? Na sněľnicích se nedá strmě ani nahoru, ani dolu, takľe jedině po zadku. No jak kdyľ tučnáci sjíľdějí po svahu do moře, nebo jak ústav na odpolední procházce J. Taky jedu dolu po zadku jako vąichni, nedá se to řídit, je to sranda, fo»áky cvakají. Jdu s Jankem hledat to místo na spaní, děláme ale chybu, hlavní atrakce večera Králík teprve přichází na scénu a zapadá do sněhu aľ po lopatu. Stále sněľí, stavíme stany, vaříme večeři (dostanu do ruky sůl, tak solím, skoro se to nedá jíst, v duchu se těąím aľ budeme vařit v Alpách, ve větąím mi to jde mnohem lépe, na malé dávky nemám odhad) a hurá na kutě. David hlásí –17 stupňů Celsiových, tak akorát.

Pár technických poznámek. Benzinový vařič se ve větąím sněľení opravdu ąpatně zapaluje, protoľe dopadající sníh ho tak ochlazuje, ľe se nezahřeje na pracovní teplotu. Konečně jsem taky dotáhnul k dokonalosti spaní na sněhu, je mi krásně teplo, dvě karimatky, samonafukovačka a tenká evazotka jsou zatím nejlepąí volba co jsem kdy zkusil, je to větąí a těľąí, ale super luxusní spánek na sněhu, teplý spacák pak musím v noci větrat.

Ráno je krásné, obloha jako vymetená, čerstvý sníh, trochu zima, no prostě nádherně. Vstáváme, vaříme, balíme, jako obvykle dost dlouho, vľdy» je ale krásně, kam se hnát. Jako stvořené na focení. Čerstvý horský vzduch nám jen naruąí čerstvé hovno M.R., které vytvořila v lyľařské stopě asi metr za mnou, kdyľ nás Márty fotil. Chudák běľkař, bude mít namazáno. Na skluz nebo na stoupání?

Jdeme k cíli včerejąí etapy, Bílý Kříľ, kde je kaplička "Jé, kříľ. Jé a je bílej!". Hotel je uľ opravený, ale mimo provoz, dáváme sváču z vlastních zásob a upravujeme plán trasy na nejkratąí moľnou variantu. Visalaje, ©ance, Ostravice. Cestou jsou celý den nadherné výhledy, fo»áky cvakají, impozantní je pohled na Lysou horu, tak tu zase někdy příątě. Cesta ąla krásně po jen částečně zalesněném hřebeni, vąude spousty čerstvého sněhu a krásné počasí, no co víc si přát. Značka od Bílého kříľe vede dál kupodivu na dvě strany, bereme nejdříve tu horąí stranu, je to protaľená silnice, vracíme se, to uľ sundavají sněľnice vąichni. Na Vysalajích vzpomínáme na Plaváčka, jako i jindy cestou, a opět na dva kilometry nandaváme sněľnice. Pak uľ jen po silnici ke skoro vypuątěné přehradě ©ance (ano, i tady jsme se v létě fotili) a rychle do Ostravice do hospody. Jídlo výborné, malý panák za ąest, a uľ jedou krvavá záda. Příprava na jízdu vlakem proběhla v pořádku. Králík "kolik mám vzít piv, deset? Beru jich dvacet". Čtyři přestupy, tak kolem dvou aľ sedmi minut, ľádné zbytečné ztráty, poslední vlak jede ale tři hodiny, Králík je upravný jak má na závěr akce být a vąechny baví. Rozhovor se sestrou Katkity, co asi slyąela celá rodina, si urcitě budou doma pamatovat J.

A je tu zase Praha, rychlé loučení, vąichni frčí domů a odnáąejí si vzpomínky na krásný víkend.