Zbývá pár dní do odjezdu a já se na internetu tiše děsím toho, co je Seewand vlastně zač. Slova jako „bezmála kilometr  skoro  kolmé  stěny“ mi zrovna nedodávají optimismus a po přečtení definice obtížnosti typu E („vážný až extrémními počin“) se mi dělají mžitky před očima. V rychlosti si počítám, že těleso vržené z výšky 300 m bude padat asi 8 vteřin a tají se mi dech. Představuju si, jak stovky metrů ručkuju v převisu nad strašlivou propastí a uvažuju o tom, jestli bych neměl přehodnotit účast na téhle akci pro drsňáky, protože mezi ně zrovna nepatřím a navíc jsem ferratou nepoznamenaný. Jiný článek mě trochu uklidňuje, ale vzápětí dostávám od velitele výpravy mail s textem „fakt to nebude úplně prdel“ a jsem zase v háji. Přemýšlím o tom, kolik může stát takový přesun vrtulníkem a raději si zajišťuju pořádné pojištění .

Naštěstí to prdel byla, asi i kvůli perfektnímu počasí, které nám přálo. Koneckonců výstup před námi v pohodě zvládl i zájezd důchodkyň z Horního Jelení :-) Zpětně musím podotknout, že ohledně Seewandu se na internetu trochu přehání (naštěstí ne všude). Pod pojmem kolmá stěna si představím stěnu našeho domu ale ne tuhle prima taškařici nad Hallstadtským jezerem. Nemusíte být zrovna rambo, abyste si taky vychutnali nádherné výhledy do údolí na této jinak nepříliš fotogenické ferratě. Mě nejvíce vyčerpal ranní 45minutový nástup a následný sestup, dosti náročný na kolena.

Radost ze sobotního Seewandu umocnila ještě večerní návštěva Hallstadtu (už jste někdy parkovali v tunelu? :-)), nedělní Postalm klettersteig (nádherná ferátka v úzkém kaňonu říčky se spoustou lávek, mostků zakončená parádně náročnou déčkovou 100m vzdušnou stěnou) a po příjemné koupačce v jezeře jsme se vrátili zpět mezi slovany. Po skvělém zážitku se už těším na Constantiny nebo na Rino Pisetta. :-)

Rada od Boba na závěr: „Jestli se na Seewand taky chystáte, nezapomeňte si s sebou minimálně 3 galony vody!“

Karel