Skialpy Slovensko (aneb "Pásák v mlze")

Váľení příznivci veselého zimního skotačení, náą investigativní redaktor přináąí několik postřehů z uplynulé akce a také Vás seznámí s vybranými účastníky.

Lůzr Beny přes halasné haraąení lavinovými pípáky nakonec na poslední chvíli vyměkl a pod jakousi pofidérní záminkou nakonec na Slovač neodjel, seąlo se nás tedy celkem sedm statečných.

Cesta lehátkem do ©trby proběhla bez příhod, následovalo krátké rallye linkovou Karosou na Čartovicu a uľ mastíme nahoru. Zakrátko se dostáváme do mlhy a mraků a následujících 48 hodin se situace nezmění, viditelnost tak 20m k nejbliľąí tyči :-). Pajoch s Filipesem si dávají jeden sjezdík, aby nás dohnali aľ večer na chatě, my ostatní mizíme mlhou vzhůru, přes Ďumbier na Chopok, kde doráľíme těsně před setměním. Poté následuje hustý sjezd v mlze a napůl potmě na chatu Kocodrevina.

A to je čas představit daląího účastníka výpravy: Smolař Six»ák uľ stačil během dne utrhnout stoupací pás, teď háľe tlamu a chroumá si koleno, přičemľ současně ztrácí fo»ák, který měl přisuchzipovaný na batohu. Kvůli kolenu nás druhý den Honza opouątí a sjíľdí dolů, potkáváme se zase aľ v Ruľomberoku.

Večer tedy končíme na neopunkové chatě Kocodrevina. Za zajímavost stojí jednak kompletní původní interiér z 80. let, jednak zenový přístup ujo chatára ("jezte, pijte, vyspěte se a zítra se nějak zastavte a řeknete mi co jste měli a něco mi zaplatíte"). Následuje lehká borovičková smrą», v této souvislosti představujeme daląí účastníky výpravy: zástupce domácích Jozefa, kterému tímto děkujeme za ukázku pravé slovenské pohostinnosti :-) a dále Vojtu, který ve finále prý málem dostal po tlamě od místních ("táto slečna uľ je zadaná"), ale to náą reportér nemůľe potvrdit, nebo» tou dobou jiľ zmoľen odpočíval ve spacáku.

Druhý den: furt mlha. Jozef nás opouątí, mlha ho nebere. Vlekem nahoru a opět ąoupačka směr Chabenec a Ďurková. A je tady medailonek daląího borce: Pásák Viktor, ąoupačka nevadí ba naopak, nejradąi by doąel aľ na Moravu :-) Útulňu pod Ďurkovou trefujeme v totální mlze podle volání tety chatárky, zbytek odpoledne věnujeme nácviku hledání pípáků a ą»ourání (rektální) sondičkou v závěji.

Třetí den - a konečně je něco vidět a konečně si uľijeme nějaké sjezdy. Míříme po hřebeni dále na Donovaly, několikrát sjíľdíme do údolí a "odpaňujeme" svahy, ideální podmínky, umrzlý podklad, na něm 5 cm praąanu. Představme krátce daląího člena výpravy, Vorvaň Filipes*, se kterým uplynulé dva dny místy nebylo k vydrľení ("pojďte jezdit nějaký kuloáry") a který si to teď vynahrazuje. Zejména závěrečný sjezdík do Liptovskej Luľnej je super.

Cesta zpět v krátkých obrazech: v Liptovskej Luľnej bistro u zastávky, borovička, pivo, borovička, spoléháme na radu místních v kolik to jede a tak nám to ujíľdí, smlouvání se ątamgastama jestli nás nehodí do Ruľomberka, mezinárodní incident, stop, bus, Ruľomberok, nádraľka, borovička, pizzeria, Cassovia.

Jako posledního účastníka představme Ujo Pajocha, kterému patří velký dík za to, ľe akci dal dohromady a zorganizoval, bylo to super.

 

 


__________________________________________________________________
*) Ptáte se milé děti, proč Vorvaň? Abych to zkrátil: kdyľ Filipes a kolo, tak jedině celopéro, kdyľ skialpy, tak jedině sjíľdět brutální lavinové kuloáry, a aľ se jednou na stará kolena milý Filipes dá na akvaristiku, bude muset chovat Vorvaně, nic menąího pro něj nebude dobré :-)))