Sviští Šumava 10. - 11. června 2006

Ráno nás "Ten, který rád opravuje" mile překvapil čerstvými lívanci a tak už v jedenáct hodin jsme se plavili Lipnem, abychom se dostali na druhý břeh. Inža neukecal slevu a milou paní Cháronovou myšlenka na hromadné jízdné tak rozladila, že i další tři převozy byla na nás mimořádně příjemná. Rozhodně nám ale nezkazila sobotní dojmy z Vítkova kamene či Schwarzenberského kanálu. Celý den jsme si vychutnávali spoustu zábavného asfaltu a cesta příjemně ubíhala.

Po příjezdu krátce po šesté nás trochu překvapilo, že „Ten, který přijíždí za tmy“ již okupoval lehátko. Teď už vím, že vidina skvěle ugrilovaného masa, které se na nás za chvíli smálo z terasy, byla jeho hnacím motorem. Kdo Sviští stejky neochutnal, ten jako by nebyl - byly opravdu výborné. Večer nám zpříjemnili „Ti, co si hrají se strunami“ a nevypil se jenom svařák, kdo ví proč.

Neděle nás již přivítala slunečným počasím. Škoda, že si to ještě neuvědomila voda v přehradě, která zůstávala nehorázně studená. Již po několika ujetých kilometrech jsme to k radosti některých z nás zalomili v hospodě nad česnečkou s pivem, odvážnější si dali sliz (proti gustu žádný dišputát :-).

Během cesty na Kapličky či Vyklestilku jsme se rozhodli ignorovat asfalt (který byl přece v sobotu tak příjemný!). Radši jsme chodili po lese a radostně skákali přes kmeny stromů, ovšem s kolem na zádech. Je to zajímavý sport, ale věru fyzicky náročný. Odměnou za cyklopěší turistiku nám byly nádherné výhledy - stály opravdu za to, takže se nám večer ze Šumavy vůůbec nechtělo.

Karel