Účastníci: Pajoch, Urbi, Žurin, Pytlík, Peter, Sixťák, Ota, Benny, Dan, Eggon a Márty, parttime: Jožo a poslanec NR SR.

Letošní podzimní Plaváček so konal o víkendu 26.-28.10.2007 v Martine (SK) a okolí.

Tento dokument si neklade za cíl nahradit „Reportáž“ z Plaváčka, jenž je doménou reportérky, tedy tradičně jediné účastnice této ryze pánské cykloakce.
Plaváček – Slováček proběhl bez reportérky. Toť fakt. Důvody nemá cenu rozpitvávat. Neúčast reportérky ovšem neměla dopad na sportovní ani kulturně-společenský rozměr akce. Toliko úvodem.

Stručně k průběhu

V pátek se ve večerních hodinách účastníci postupně schází v Pajochovic podnikatelských prostorách Martinského bytu a i díky vychlazené borovičce, base šarišské dvanáctky a Bennyho z ostrova svobody importovaným doutníkům lidové značky Holguín se daří dráždit nervy sousedů (především nejmenovaného poslance NR SR) až do brzkých ranních hodin.

Sobota – den výkonů
Počasí je akorát, neprší. Pohledy z okna na blízké Martinské hole a odvážné plánování trasy věští hutný sportovně-dobrodružný zážitek. Před polednem sedláme stroje a po krátké trase po rovince do Vrútek nabíráme místního znalce terénu Joža. Dále už nás čeká velmi slušný výšlap z výšky kolem 450m až do 1456m na vrchol Krížava. Peloton se trhá a individuálním tempem na hodně lehké převody po satanu se posouváme ve výšce až cca 200 metrů pod vrchol, kde se postupně scházíme v horské chatě s občerstvením. Po náležitém doplnění kalorií v evidentně slabě zásobeném podniku se za mírně hustnoucího deště vydáváme na vrchol – poslední metry po satanu. U vysílače na vrcholu končí satan a nastupuje turistická hřebenovka. Dosavadní slušný výkon se znásobuje jak při odvážných sjezdech, kdy objektiv fotografa a kameramana nejednou zajásá, tak při „tlačícím“ výstupu na Minčol (1363m). Zde kochací výhledy jak na Žilinskou kotlinu s automobilkou KIA, tak na Martinskou stranu s Malou i Veľkou Fatrou v pozadí. Z Minčolu následuje hodně technický sjezd po turistické (prostě se to dalo jet jen místy :-)) k horské silnici a dále již po ní dravá jízda (že Urbi?) blátem téměř až do Martina. Wapka na mince u benzinky s heslem „co je mokré, to je čisté“ je naší poslední zastávkou. Po rychlém zkulturnění všech po uši zablácených bikerů následuje odjezd do výborné restaurace ve Vrútkách a slušná večeře hodná denních výkonů. Po bláznivé jízdě Martinem s otevřenými dveřmi Žurinova transportétu a nákupu občerstvení v Tescu probíhají večerní diskuse při Cuba libre do pozdějších nočních hodin už zase v teple podnikobytu.

Malá bilance:
Celkový výstup: přes 1200m, ujetá vzdálenost cca 50 km, pádů: nepočítaně, ztráty: Urbikova prasklá přilba a nějaké to sebevědomí ve sjezdech :-)

Neděle – ZŤS, tankodrom, halušky

Ranní nechuť některých účastníků k osedlání kola je i přes lákavé nabídky okolních aquaparků v brzku překonána týmovým duchem. Nastává čistění a maštění strojů a pak light vyjížďka kolem trosek slovenského ťažkého priemyslu (ZŤS), přes tankodrom, kolem muničního skladu a skrze blízké podhorské vesnice až do Žabokrek. Zde oběd (výborné halušky s bryndzou, Zlatý bažant) a klasicky deštivý návrat kolem sídla známé firmy Seco do Martina. Následuje už jenom vyčištění odbahnění, pobalení a naložení. Akce končí disciplinovaným odjezdem účastníků pod dozorem organizátorovo manželky a potomka.

Plaváček vydařený, jako vždy! Pajochu díky!

Pár fotografií: