Dlouho se zdálo, že žádný veřejný turistický Silvestr nebude, ale naštěstí přišla Inžova nabídka. Již 2x prověřené stavení v Bobrovi v Žacléři bylo ideální místo na Silvestr.

Příjezd posádek byl zvolen podle otužilosti posádek. Kamené stavení bylo první večer studené, ale již v sobotní den jela kamna (čtyři jednotky) a krb naplno a stavení se krásně vytopilo, zvláště krb dokázal divy a vytopil i zadní kouty společenské jizby.

Sněhové podmínky nebyly valné, kolem chaty bylo něco do 5 cm, prostě hodně málo, i saně se po silnici a cestách nedaly tahat. Povzbuzení Inžovou informací, že dole málo sněhu na hřebeni nad Źacléřem dostatek, jsme šli odhodlání běžkovat. Jak se brzo ukázalo naděje rychle pohasly, už při vstupu do lesa bylo vidět, že běžkování v nižších polohách nepůjde. V lese nebylo nic a výše na hřebeni v 800 m.n.m. taky ne. Sníh na běžkování byl až po několika kilometrech kolem Rýchorského kříže. Většina si nezalyžovala, jelikož až tam lyže nedonesla, ty totiž v beznaději odpočívaly v lese.

Večer nás ale romaticky naladil krb a večeře. Sprcha vodou ohřátou pomocí v pod topícím kotli taky potěšila. Život jak za starých času, jen ta elektřina to trochu kazila.

V něděli většina osazenstva zůstala dopoledne doma, jelikož sníh nebyl a tak se raději připravoval guláš. Někteří vyrazili na pěší procházku, inverze stále přetrvávala a tak na kopcích se stále ukazovalo slunce. Odpoledne byl čas na Inžovi hry. Nejdříve ty sportovnějšího rázu, pak místopisné a nakonec ty kulturní (scénky). Hlavní tématický vliv na jednotlivé aktivity měl bobr podle názvu části Žacléře. Pro aktivity se využila i ta trocha sněhu kolem chalupy. Zvláště získání informací v místopisné části se zdálo být náročné, ale jako vždy platí, nejvíce se dovíš v hospodě.

Večerní program byl až po večeři, oba týmy se na scénky důkladně připravovaly. Rozdíl bodů po prvních dvou částech byl jen jeden bod tzn. scénky rozhodovaly. Tématy scének byly např. správně namazaná lýže, Krakonošovi vousy ale i ukolébavka pro Amálku. Zábavy si užili jak učinkující, tak porota. Ta to měla velmi těžké, rozhodnout, kdo byl lepší bylo náročné. Kdo vyhrál je jedno, i když někteří prohru nesli těžce.

V pondělí byla touha po sněhu a tak většina odjela na Hoffmanovi boudy, kde na svazích Černé hory bylo sněhu dostatek. Počasí již nebylo tolik mírumilovné a tak se po návratu většina usadila na čas u krbu a rozehřívala se a rozehřívala.

Po večeři (guláš) nastala opět zábava. Na rozjezd se po dvojících pil brčkem z půllitru ve dvojicích vinný střik. Pak opět následovaly scénky a hlavní téma opět bobr.

Bobova hra v hledání krabičky od zápalek opět potvrdila známe rčení, že pod svícnem je vždycky tma. Starý rok se rychle blížil svému konci, tak rychle rychle udělat chlebíčky, najít šampusy, oblíknout a ven.

Oproti loňsku jsme nový rok přivítali alespoň na troše sněhu. Orchestr petard a ohňostrojů byl vítečný, munice bylo všude dostatek. Aź se obloha sklidnila, proběhl u Inži tradiční Novoroční fotbálek, děvčata ho sledovaly od tepla krbu. Zápolení se protáhlo na hodinku. Následný program v chatě byl již poklidný, takže všichni ve zdraví přežili a nastoupili do nového roku.

V úterý pod dlouhém vyspávání nasledovalo uvedení chalupy do původního stavu a odjezd do matičky Prahy.

David