Kdo: Lampič, Viktor, Peter, JPK, Janek, Míra, Kuba, Lukáš (náhrada za Brašuli)

Ubytování: v části Zellu am Zillertal Zellberg, krásné stavení v kopci a tedy krásným výhledem z 1000 m.n.m., kdyby byl sníh tak ty serpentýny a 450 m převýšení ze dna údolí bez řetězů nedáme. Měli jsme apartmán 4+1, za 16 Euro osobu/noc.

Lyžování: údolí Zillertalu zahrnuje několik středisek (639 km sjezdovek), permice platí na všechny střediska v údolí od 3,5 dne a výše. My měli čtyřdenní (126 Euro) a tak jsme měli volnou ruku, před odjezdem jsme tuto informaci nenašli.

První den jsme vyzkoušeli Zillertal Arenu, propojení středisek bylo takové násilné – mírné přejezdy po skoro cestách. Nejlepší sjezdovky byly v Zellu, kde byly kvalitní červené sjezdovky, pod Konigsleitenspitze dvě skvělé černé sjezdovky, ale pomalá prehistorická lanovka.
Další tři dny jsme byli v Hochzillertalu-Hochfuegenu. Nejlepší propojená střediska v údolí – skvělé propojení, moderní přeprava, sjezdovka až do údolí, kvalitní sníh (do 2500 m.n.m.), kvalitní převýšení sjezdovek.

Každý večer jsme vedli debatu kam. V úvahu byl vždy i ledovec nad Hintertuxu, ale přeprava na sjezdovkách nám nepřišla dosti variabilní. Za zmínku ještě stojí Mayerhofen, ale sjezdovky nemají taková převýšení, je to hodně vysoko, takže kvalitní sníh zaručen, určitě stojí za zkoušku.

Doprava: z Prahy přes Rozvadov je to do Zellu nějakých 530 km, po dálních to fičelo, kolem Mnichova bylo husto už v 6.30 a pak až do Rakouska také (cestovní rychlost max 100-120km/h).

V sobotu jsme vyrazli v 3.30 v Hájů a v 8.15 jsme byli pod sjezdovkama (pouze jedna zastávka na tankování). V úterý jsme vyrazili domů v 17.00 a na Zlíčině jsme byli v 21.15., když to šlo tak cestovní rychlost podle tacháče 155 km/h.

Jak moc: od skoro první lanovky do poslední lanovky (konec 16.00, většinou kolem 15.57 :-) nahoru ), silná skupina jezdila stále hahoru a dolů bez přestavek (kromě vylučování), měření km nebylo, ale byly by to opět šílené vzdálenosti.

Počasí: slunečno v  sobotu, pondělí a úterý , teploty nahoře kolem na nuly ve stínu, na slunci vedro.

V  neděli oblačno do 10.00, pak se zvednul vítr a postupně zataženo, asi na 20 minut vše vypli. Zbytek dne fungovalo středisko omezeně a přidalo se sněžení a později i mlha, ale i tak lyžování stálo za to. Večerní počasí v TV nás přesvědčilo, že jsme měli štěstí ( top vítr Schneeberg 230 km/h, centrální Rakousko kolem 150 km/h, naše oblast podle TV pouze 60 km/h).

Kdo se nenamazal, spálil si ksicht.

Postřehy účastníků:

• Je možné na několik dnů úplně vypnout a ve dne v noci nemyslet na nic jiného než na sjezdování?
  Věřte, že ve středisku Hochzillertal se vám to opravdu může stát, obzvláště pak pokud brousíte svahy spolu s dalšími "zarytými nadšenci" do lyžování.
  
  Dlouhé, široké a perfektně upravené sjezdovky, otevřené výhledy na okolní štíty a pohledy do hlubokých údolí, zářící slunce a elektrizující horský vzduch. Dále jen vy, vaše lyže, několi dalších šílenců kolem vás a "vítr ve vlasech" (i když schovaných pod sjezdařskou přilbou).
  
  Prostě 100% sjezdařský odvaz "out of reality".

• Letošní lyžarský zájezd s CK LampaTurist se mi moc líbil. Nově objevená lokalita Zillertalu a okolí ze ukázala jako velmi kvalitní a dobře dostupná destinace. Krásně upravené sjezdovky všech obtížností nad úrovní lesa byly opravdovým zážitkem. Zážitkem byla i nová osmisedačková lanovka s vyhřívanými sedačkami v HochZillertalu, to pak vůbec nechápu ty, kdož v těchto střediscích jezdí na kotvách. A jelikož konkurence je zde pozitivní věcí, můžeme se těšit na další mohutný rozvoj zdejších středisek i v budoucnu. To už ale není tak jisté, jestli CK LampaTurist vstoupí dvakrát do téže řeky, ehm, tedy alpského údolí...

• Sluníčko, přírodní sníh a dlooouháááááá sjezdovka přede mnou. K tomu vleky a lanovky, jejichž turnikety se dalo s malým přibržděním téměř projet. No, dobrá, taky jsme občas chvilku čekali. Nejdéle to bylo asi pět min v den, kdy dobrá polovina lanovek kvůli větrnému počasí nejezdila. První den jsme projeli každou sjezdovkou maximálně řikrát, bylo jich tam tolik, že víckrát jsme to opravdu nestihli.Pokojíky v Hausu Anita byly prostorné a s bandou chlapů bylo taky dobře.