Účastníci: Dana, Bob, Kačka, Márty, Viktor, H6, Gunter, Zuzka, Brácha, Bára

Sobotní budíček ve dřívější dobu než v pracovní dny byl následován rychlým sbalením a ještě rychlejší snídaní, a tak jsme už krátce po osmé byli jako kompletní posádka schopni opustit Prahu.
Jediná překážka v podobě chybějící dálniční známky byla zažehnána díky zapadlé poště na Černém mostě, kde známky mají i v době, kdy už všude jinde je mají beznadějně vyprodaný. S novou známkou jsme vyrazili směr Kořenov. Cestu jsme krátce přerušili zastávkou v Maškově pekárně (dobrý tah) a o něco později ještě technickou přestávkou – nandaváním řetězů (nevyhnutelný tah).

Na vagoně jsme se krátce zdrželi, abychom zde odložili nepotřebné věci a vyrazili jsme na Jizerku. Parkoviště bylo plnější, ale ještě jsme se vmáčkli. Zároveň nejmenovaný sklerotik zatím prvního stupně (vzpomene si, co zapomněl) zjistil, že na vagoně odložil i potřebné věci a jelikož bez bot se špatně běžkuje, musel se na vagon vracet.
Přes den jsme kroužili po Jizerkách každý podle svých potřeb. Letos poprvý jsme se podívali k Předělu a objevili nový dřevěný přístřešek, zjistili, že kolem Máří je to se sněhem docela na štíru a že na Nový louce je furt narváno – ale klasiku v podobě škvarek a žemlovky jsme si nedokázali odpustit. Odpo se trochu zatáhlo a začlo sněžit, takže návrat k autu byl docela pomalý a původní čas srazu jsme skoro o hoďku nestihli.

Po příjezdu na vagon jsme se ohřáli u kamen, zarezervovali si místa v hospě na večer, kam jsme se kolem sedmý postupně přesunuli. U Krbu jsme okoukli nové oranžové stěny a trochu upravený jídelák (oblíbený terč s brusinkama už nemají, na druhou stranu rozšířili výběr ingrediencí u bramboráků o hermelín…). Někteří možná okoukli i nový servírky, ale úrovně Áji to nedosahovalo. Objednali jsme si, naplnili žaludky a vyčkali příjezdu posledního auta. Mezi nově příchozími byla i Brácha, která ovšem velmi váhala s oslavou svých jen den starých narozenin. Nakonec jsme dali 2 rundy panáků, na vedlejší stůl s pravidelnými dodávkami zelený jsme však neměli.
Zpátky na vagoně jsme si ještě na dobrou noc dali flašku Beaujolais, když už dorazilo, tak jsme ho taky museli dorazit. Snědli jsme narozeninovou bonbošku a v klidu a míru se rozešli ke svým matracím (díky malému počtu účastníku skoro každý ke své).
Tentokrát tedy nikdo nevyskočil z okna, nikdo nezadupával čerty ani se nikdo neobjímal s ledničkou…

V neděli bylo hned od rána krásný počasí, který nás motivovalo k tomu vyrazit aspoň před polednem. Část výpravy zůstala na české straně, většina odjela k polským sousedům. Sluníčko sice svítilo, ale foukal docela svěží větřík, takže vyhřívat se na Orle moc nedalo, a tak jsme zas jezdili a jezdili… A ti, co večer neodjeli, jezdí tam ještě dosud.

Danča