Zimní akce na sněžnicích – Stubajské alpy
(Fotschertal – jihozáp. od Innsbrucku)

4. – 7. dubna 2008 - Lampík, Janek, Kuba, Peter, Viktor

V sobotu ráno se probouzíme na malém parkovišti (1200 m.n.m.) asi 2 km jižně od Sellrainu v místě, kde začíná Fotschertal , jedno z mála údolí Stubajských alp, kde ještě nejsou žádné vleky a tedy žádná masová turistika – tedy ideální místo pro pěkné skialpové a sněžnicové túry.

Počasí nám přeje a proto se moc nezdržujeme - snídáme, balíme, mažeme se krémem a kolem deváté již vycházíme přes nedalekou vesničku Tanneben přímo na hřeben směrem k vrcholu Griesskogelu (2158 m.n.m.) . Výstup to byl opravdu náročný. Červená značka se brzy ztratila pod sněhem a nám nezbylo než stoupat v hlubokém sněhu a s těžkou bagáží přímo nahoru do prudkého svahu. Všem trochu zatrnulo, když se Kuba nedobrovolně svezl po zadku pár výškových metrů nazpět. Jeho divokou jízdu přerušil až statný strom, který se mu postavil do cesty :-)

Dřina se vyplatila a odměnou nám byly nádherné výhledy z Griesskogelu a z celého hřebene, po kterém jsme postupovali dále na jih směrem k Breitschwammkogelu (2264 m.n.m.). Po přechodu tohoto vrcholu jsme po vyhodnocení času a obtížnosti části hřebene před námi (vysoké převěje a prudké svahy na obě strany) začali sestupovat do údolí směrem k Furggesalmu. Všichni jsme si v této části užívali chůzi a "sáňkování" na sněžnicích - o zábavu bylo postaráno.

Těsně před západem slunce za protější hřeben jsme došli na malou usedlost ve výšce cca 2000 m.n.m. jen kousek nad chatou Furggesalm (tu jsme však objevili až následující den). Příjemně nás překvapila nádherná dřevěná krytá terasa se stolem a lavicemi, kterou jsme začali okamžitě okupovat a la "eine tschechische Invasion". Následovaly standardní procedury: navařit polívku, uvařit čaj, uvařit druhý chod, jídlo řádně strávit, zhodnotit den. prodiskutovat plány na zítřek, postavit stan a ulehnout. Nutno zmínit, že stany jsme si postavili přímo na podlaze terasy. Kdyby zrovna přišel majitel a viděl stát na své terase malý kemp, asi by se nestačil divit...

Nedělní ráno nic moc, sněží a vypadá, že bude sněžit celý den. Nikam proto nespěcháme a na cestu směrem k Potsdamerhutte se vydáváme po vydatné snídani až v 11 hod. Na usedlosti (cca 1900 m.n.m.) kousek pod Potsdamerhutte objevujeme otevřenou stáj a seník. Zdá se, že místo na přespání bylo nalezeno.

Od tohoto okamžiku znám další průběh akce již jen z vyprávění. Pustila se do mě zimnice s horečkou a rozhoduji se proto sestoupit do údolí. Chata Alpengasthof Bergheim (1500 m.n.m.) má naštěstí otevřeno a já se mohu začít kurýrovat. Do dobré nálady mě dostává místní mluvící papoušek s bohatou slovní zásobou: schoner Papagei, Guten Morgen a scheise.

Zbytek nedělního odpoledne pokračovalo tvrdé jádro výpravy v objevování okolí místa přespání. Výdej energie přitom musel být obrovský - jen tak si lze vysvětlit tříhodinovou přípravu a konzumaci několika chodů večeře :-)

Pondělní ráno... zase sněží. Dlouho se tedy spalo a snídalo. Viditelnost se nezlepšovala a při dalším "exploringu" okolního terénu musela opět přijít ke slovu Peterova GPSka. Počasí se začíná umoudřovat až po poledni, kdy už však nezbývá než začít sestupovat dolů údolím Fotschertal směrem k autu. Od chaty Bergheim jdeme již všichni společně a máme před sebou posledních 300 výškových metrů sestupu.

Jako když utne, najednou je obloha zcela jasná a my se nemůžeme přes okna auta vynadívat na večerním sluncem nasvícené pocukrované horské štíty všude okolo. Alpy jsou prostě nádherné... ale zároveň nevypočitatelné.

Viktor, 11.4.2008