Poměrně narychlo naplánovaná akce slibovala pěší přechod jednoho z nejodlehlejšího hřebene v Čechách, a pokud počasí dovolí i výstup na Kralický Sněžník. V úterý 28.10. je státní svátek Dne vzniku samostatného Československého státu. Letos to vyšlo na úterý, takže na přechod jsme měli celé 4 dny.

Organizace začala poměrně pozdě až ve středu večer. Bohužel se po čtvrtečním vyhlášení akce už nikdo nepřidal a akce se zúčastnili pouze 4 turisté: Janek, Ála, Hanka a Luboš. Docela detailně jsem vymyslel způsob dopravy. V sobotu v šest hodin ráno lze vyrazit z Prahy vlakem a dojet do vesnice Lipová lázně. Tam je dobrých 45 minut na přesun na autobusovou zastávku a akumulaci zpoždění. Autobus z Lipová lázně do Bílé Vody jede hodinu a v cíli je v 11:45. Zpáteční cesta byla plánována z Králíků, odkud se dá do Prahy dopravit relativně pohodlně.

Vzhledem k tomu, že jsme se sešli pouze 4 účastníci, rozhodli jsme se vlak substituovat autem, které jsme v Lipová lázně nechali zaparkované. Z Prahy stačilo vyjíždět něco málo před sedmou ranní a autobus se relativně v pohodě stíhal.

V Sobotu nás v Rychlebkách přivítalo nádherné počasí a z Bílé Vody jsme vyšli na Borůvkovou horu, kde je nová rozhledna a občerstvení. Cesta vedla nejprve po cyklostezce, ale poté se oddělila a vystřídala ji úzká pěšinka podél hraničních patníků. Z Borůvkové hory jsme začali ignorovat turistické značení a šli jsme už stále podél hraničních patníků, kdy byla vždy docela slušná cestička.

První den jsme se utábořili v Polsku na úrovni české kapličky nad vesnicí Zálesí. Blízko kapličky jsme objevili pramen rozdupaný od krav, takže jsme raději vodu používali jen k vaření. Tábořilo se na louce u malého ohniště s táboráčkem a opékáním buřtů.

V neděli počasí vydrželo a my jsme šli stále podél hranic. Z Černého Koutu jsme si udělali krátkou zacházku na zříceninu polského hradu Karpien. Viděli jsme část obvodového zdiva a krásné výhledy do kraje.

Přespat jsme se rozhodli u pramene Peklo, pod horou Kovadlina. Místo tam je sice tak tak na dva stany a to ještě uprostřed cesty, ale zato silný pramen a lavičky k sezení. Před i za tímto místem lze nalézt hezčí místa ke spaní, ale hůře chráněná před větrem a bez vody.

V pondělí jsme se probudili do poněkud horšího počasí – mlha, vítr, mrholení, zima. Naštěstí moc nepršelo. Celkem v pohodě jsme zdolali nejvyšší vrchol Rychlebských hor – Smrk a z něho jsme sešli do jediné hospody v Rychlebkách – na Paprsek. Přivítala nás velká a rušná hospoda, plná žíznivých a hladových turistů.

Předpověď počasí neslibovala nic dobrého, takže jsme se spokojili s „pouhým“ přechodem hřebene Rychlebských hor a z Paprsku jsme sešli do vesničky Ramzová, odkud jsme se snadno dopravili zpět k autu a ještě před odjezdem domů jsme stihli prohlídku místních jeskyní.

Luboš