V pátek 14.11. se postupně scházíme po 21.30 klasicky u pokladen na Hlaváku, abychom se nočním vlakem dostali do Košic. Sešlo se nás 20 turistů/bývalých turistů/neturistů, tedy pěkně velká banda.

Po nástupu do vlaku se hned snažíme určit pařící a nepařící kupé, to se podařilo, takže ti šťástnější šli spát před půlnoci a ty méně šťástní až někdy v 1.30.

Vlak si to metal načas a tak jsme se před osmou ocitli v inverzní oblačnosti v Košicích. Přípoj do Plešivce vyrážel v 9.16, do té doby někteří sháněli SK peníze, nakupovali, snídali atd. Za hoďku a kousek krásnou mlhou jsme mohli vyrazit na Plešiveckou planinu. Po modré barvě a překvapující asfaltce jsme šplhali v mlze vzhůru tušíc krasné výhledy do údolí. Nahoře občas cestička odbočila do lesa a šlapalo se po listí. Oběd vyšel někdy po dvanácté u rozpadlého stavení, ale s pěknými stolečky a sluníčko bojovalo a bojovalo a občas svítilo. Po pauze jsme za chvíli došli na krásné louky s krasovými dírami a slunce už nádherně svítilo a bylo teplo. Z modré jsme dali azimut ke Zvonivé jámě a dále na žlutou. Krajina byla krásně prodraná údolíčky a po menších těžkostech jsme našli i jámu, která byla opravdu hluboká. Při hledání jámy jsme se trochu roztrhali a tak se z Petera málem stal šťástný vdovec, ale přiroda JPK nechtěla a je z Peti opět štastný manžel. Žlutou jsme našli a po ní jsme se dostali opět na okraj planiny. Sestup byl stále po žluté, ale už hodně za šera/tmy a sestup po šutrech vůbec nebyl přijemný.

Dole ve vesnici Slavec jsme našli hodně vesnické napájecí zařízení. Měli od pěti a my přišli 5 minut po páté, za pět minut došli brambůrky, za dalších zase demenovka, dále citrón, ….., nakonec snad po 1,5 hodině zbylo jen pivo. Malá skupinka zůstala déle a o to veseleji pak necelou hodinku šlapala k závřenému kempu k lesu. Tam už další skupinka veselých stála v kruhu a krákala na les a všem, co nespali bylo veselo a veselo…..

Ráno nás uvítalo Lampičovo šustění po listí a pak mlha. Po devaté jsme se trousili na další trasu po žluté a čekal nás kopec na zahřátí. Dále na žluté nás čekala Lednice na trase a Dvojtá propast ukrytá v lese. Guntherova GPS nám cestu našla. Dokonce se nám podařilo pěkně vrátit se na žlutou a do krásně zapadlé vesnice Silica jsme se dostali bez problému. Až do večera nás stále provázela mlha, takže dnes výhledy nebyly.

Dalším zajímavým bodem mělo být Silické jezero a jeskyně u něho. Našli jsme jen rákosí a jinak zaroslou kraninu a jezero a voda nikde a jeskyně taky ne. Tak jsme na „břehu „ jezera alespoň pojedli. Po obědě jsme ťapali nejdříve po loukách a pak lesem mlhou až na Jablonovské sedlo, kde na nás čekala nekuřácká Koliba Byli jsme tam už před čtvrtou a jelikož kolem nebyla vesnice, už po deváté se nás chtěli zbavit, což se jim před desátou podařilo. Ten kdo vydržel dlouho nemusel šlapat v dešti k nedalekému vysílači, kolem něhož se spalo. Některým se stavba stanu nedařila, protože boj o věci to znemožnil. Opět vzniklo pěvácké kolečko a pělo se a pělo. Několik jedinců spalo jinde než předchozí noc a někdo zůstal sám, ale už se nikdo nedoví kdo s kým.

V pondělí nás uvítalo jasno a mráz. Někteří zaspali start (6 kusů) a s hlavní skupinou se potkali až v Košicích na večeři. Dnešní trasa po loukách a lesem byla s krásnými výhledy v skoro zimní krajině. Sledovali jsme červnou značku a po obědě s malou odbočkou po žluté. Oběd proběhl většinou na sluničku, ale zima ho dokázala uspíšit. Do Zadielského kaňonu jsme sestoupili kolem druhé a o pauze jsme zjistili, že máme šanci stihnout jediný vlak (busem se nám v takovém počtu nechtělo, i když jich jelo dost).

Zádielský kaňon byla uchvatná tečka a jelikož stromy byly holé, výhledy na skály a až na horní okraj byly krásné.

Na vlak jsme došli akorát a v 15.42 jsme se už za stmívání přesunuli do Košic. Ve vlaku se muselo trochu bojovat s průvodčím, jelikož nám nechtěl dát hromadku a nedal…. Nakonec nám peníze vrátil.

V Košicích jsme výlet zakončili ve skvělé pizerce, posilnění a chudší o CZK za cestu a lehátka, které si předseda vybral, jsme před půl devátou vyrazili s pitnou zásobou do Prahy. Někteří odpadli skoro hned, někteří vydrželi snad jen kvůli domácím buchtám a slivovici od kamaráda Slováka (od Kristýny), který čistě náhodou s námi jel tam i zpět. Spát se šlo rozumně.