Sešli jsme se jako již tradičně v Orlických horách na Ladě (myšleno na chatě Lada! .. ), abychom oslavili Mikuláše, užili si první sníh, snědli Peterův guláš a v neděli se rádi jeli domů vyspat. A všechno se nám povedlo do puntíku.

V sobotu ti více natěšení běžkaři vyběhli sjezdovku (ti méně natěšení jí pouze vyšli ..), aby už v brzkých ranních hodinách (asi v jedenáct) byli ve stopě a užívali si ladného pohybu, který nabízí skateování (když to umíte). Ti rozumnější (nebo pohodlnější ..) vyjeli autem na Mezivrší a lehkými, někdy i ladnými pohyby, stoupali vzhůru na Pěticestí. Aniž bychom to plánovali, tak jsme se nakonec všichni sešli na hlavním hřebeni. Orličky mají totiž tu výhodu, že se nemusíte bát, že byste někoho ztratili. Po lehkém rozbruslení na začátku sezóny a lehkém koučinku ze strany Sixťáka, jsme se jeli zahřát ke stánku na Pěticestí a pak už zpátky na Ladu. Přeci jen jsme měli před sebou ještě spoustu práce – guláš, Mikulášskou besídku, tanec …

Guláš si vzal letos na starost Peter. Jako správný šéfkuchař měl za sebou celou řadu děvčat, matek i budoucích matek, které běhaly po kuchyni jako čiperky, krájely cibuli, loupaly česnek .. no prostě dělaly všechno, co Peterovi na očích viděly. .. teda skoro všechno. Chlapi zase roztápěli kamna a nosili dříví, takže to v kuchyni vypadalo jako v mraveništi. Nakonec Peter hodil do kastrolu vše, o čem si myslel, že patří do guláše (včetně rumu) a jenom hlídal, aby nikdo bez povolení neochutnával. A hlídal dlouho. My ostatní jsme byli jako na trní, hladoví, jak herci, ale Peter byl neoblomný (teda dal se ukecat, ale … ). Takže jsme se nejdřív nadlábli vším možným, okusili místní specialitu - teplý vaječňák s rumem a se šlehačkou a doufali, že se snad do půlnoci dočkáme i guláše.

Takže než maso změklo natolik, že byl Peter ochotný servírovat, přišel Mikuláš s čertem a andělem rozdat dárky malým turistům. Ti byli zezačátku trošku vystrašení, ale brzy se ukázalo, že to byla jenom počáteční nejistota. Mladý Králíček předvedl, že již od mala mu je vštěpováno heslo „tvrdý k sobě, brutální k ostatním“ – takže obdarován bramborou jí začal házet hlava nehlava na hlavy všech přítomných.

Pak Peter zavelel, že se může servírovat. To jsme se – zase hlava nehlava – hrnuli všichni do kuchyně, celí natěšení na ten Peterův výtvor. A bylo opravdu na co se těšit. Guláš byl excelentní a Peter by klidně mohl vařit někde v hospodě.

Jakmile jsme se najedli, přišel Mikuláš s andělem a čertem za námi. Asi jsme byli po celý rok opravdu hodní, protože měli plný koš dobrot. Zadarmo nám je ale nedali. Vymysleli si na nás – jako již tradičně – scénky, díky nimž jsme měli možnost poznat, co je v nás všechno skryto. Takže z Mišice se stala parádní prodavačka v sex-shopu, ze Sixťáka podvedený manžel, z Barči personalistka, z Viktora učitel lyžování, který psychicky neunese sexuchtivou přítelkyni, z Güntera německý turista a z Kačky břišní tanečník. Peter konečně našel práci a JPK si užila s Králíkem.

Večer se opravdu vydařil. Jakmile byly scénky dohrány a dárečky rozdány, pokračovali jsme ve volné zábavě. Takže jsme kroužili po parketu jako zamlada a postupně jsme se vytráceli na lože. Někteří se vytratili až v půl šesté ráno. Ale na jejich ladném bruslařském stylu to druhý den nebylo vůbec znát. Ano, i po rušném večírku jsme se ráno vykopali z pelechu a vyrazili do stopy. Teda ráno .. někdy kolem poledního jsme mohli vyjíždět od chaty. Dobruslili jsme až na Velkou Deštnou, dali si polívku a velmi svižně jsme bruslili zase zpátky, abychom dojeli k autu ještě za světla.

A i to se nám podařilo. Takže pak jsme už jenom naskákali do aut a vyrazili směrem k domovu. Byl to vydařený víkend, takže si ho snad brzy zase zopakujeme! .. i když Mikuláš s andělem a čertem asi dřív jak za rok nepřijdou ..

by Zuzka