V pátek večer se na rozkaz náčelníka Janka scházíme před na hlaváku a vyjíždíme směr Poprad. Slovenský pan průvodčí byl trochu nervózní - asi ho překvapilo, že na lehátkách chce jet hned skupina čtrnácti turistů a on se nemohl dopočítat, protože nás bylo vlastně jen 13. O půlnoci čeští inženýři zase ukázali Evropě svojí proslulou inovativnost a nápaditost, když Inža požádal průvodčího, jestli by si mohl u něj v lednici vychladit pivo. Průvodčí se slovy: „To som za 30 let praxe ještě neviděl“ nejenže českému vědci nevyhověl, ale ještě se u toho tvářil kysele.
Po příjezdu do Popradu následoval asi hodinový přesun autobusem do Červeného Kláštera, kde nám domorodec umožnil zanechat batožinu u něj v garáži hned vedle jeho sekačky a my jsme mohli vyrazit směrem do Polska na jednodenní výšlap. Již zde prokázala nadšení pro vše živé naše turistická zooložka Kobliha, která již první den objevila čolka, hada, brouka a šneka. Na nejvyšším bodě nás čekala první panorámata a náčelník se chtěl pořád fotit se všemi nahý, k čemuž mu ale chyběla skupinová podpora. V Polsku jsme aspoň ochutnali místní zteplalý Žywiec a vydali se zpět podél místní pltařské atrakce. Zde si Inža nemohl odpustit šipku do řeky, ale protože Dunajec není bazén v Podolí, odměnou mu bylo hezkých pár šrámů.
Po večerním příchodu zpátky na Slovensko jsme se rozhodli vychutnat si něco z typických slovenských specialit a zakotvili jsme v místní hospodě. Lákavý pohled na fotografie jídel vystřídala realita opravdu hnusného pokrmu a mě nezbývá než této reštice nedat ani jednu z turisťákových hvězdiček. Nocování v místním kempu na pečlivě střiženém trávníku začalo velmi brzo, asi protože jsme potřebovali dospat vlakový deficit.
V neděli nás čekala pohodová cesta po turistické značce přes sedmero lesů a vrcholů. Zvláštností byl Jankův způsob sušení bot přímo na stromě. Králík trochu remcal že nejsou výhledy („Výhledy? Tady žádný nejsou – to byl podvod, blamáž!“), Inža nám prozradil, že si v jejich podnikové prodejně kupuje tvarohový jogurt s jahodami bez jahod („A navíc je to podmírák.“) a taky jsme se dozvěděli co znamená UHT, či nanofiltrace. Rovněž už víme, že u Klárky doma se trhají ořechy zásadně z okna paneláků, zatímco u Koblihů se o ně perou se sousedem. Zjistili jsme, že na Moravě se vyplatí koupit stovky zlevněných rohlíků, nechat je sušit na plechách po celém bytě a po večerech strouhat strouhanku. Už ani nevím při jaké příležitosti, ale Janek pronesl, že „Troška výkalů snad ve vztahu neuškodí“, to si přeberte sami.
V Lesnici jsme neminuli krčmu U GORALA s působivým interiérem a vyzkoušeli místního Kelta a Denemovku. Příchod eura naštěstí neznamenal zvýšení místních cen, čehož jsme museli využít. Paní výčepní z nás byla tak nadšená, že nám do zápisníku napsala: „Keď přišla Vel´ka skupina z Čiech som bola prekvapena mimo sezony, parta bola skvela vesela a priďte zas ste u nas vitany“. – takže je jasné, že se tam musíme mrknout znovu. Večer jsme si ještě v národním parku stihli opéct buřty a těšili se na Velikonoční pondělí.
Ráno proběhla klasická pomlázka a asi desetiminutový sešlap do Velkého Lipníka. Náhodou jsme narazili na další hospodu. Po druhém pivu a několika klobásách se náčelníkovi začala situace trošku vymykat z rukou, ale i tak jsme za chvíli vyrazili přes kopce téměř bez sněhu směrem na Vyšne Ružbachy. Při absenci sněhu se někomu podařilo zabahnit se jako prase téměř ke kolena, snad proto, že jsme se těšili na největší atrakci víkendu – teplé kúpele. Jak to bylo s kúpelemi se zeptejte náčelníka.
I přes nemístné narážky na tělesné vzezření některých z nás nebo neopodstatněné náčelníkovy důtky z chování se akce mimořádně podařila. Jako vzpomínku na sněhové radovánky přikládám video Hankova Laškování. Nakonec nesmím zapomenout na turistickou zooložku Koblihu, která si dokonce přivezla od našich východních sousedů zvířátko a teď se snaží jej udat. Kdyžtak se jí prosím ozvěte.
Karel
Inzerát: Mam tu nabidku domaciho mazlicka. Byl nalezen smutny bez panicka ve slovenskych horach a tak touzil po pritomnosti hodneho cloveka, ze dokonce nepozorovane vlezl do batohu a nechal se prevezt do Prahy. Byl by moc vdecny za nejake to mile slovicko a dobre papanicko. Nevadil by mu ani maly byt v panelaku, je tichy a nenarocny. Vhodny i pro alergiky.
Jen do dobrych rukou!! Koblih (foto níže)
Domácí mazlíček z inzerátu - "chcete mě?"
Pondělní pomlázka
Krojované děvy s náčelníkem výpravy
Naše krásné turistky
Trochu těch vrcholů