V sobotu ráno, ještě v Praze se probouzíme do deštivého počasí. Na našem záměru vyrazit na letošní poslední zimní vagón to ale nic nemění. Pro většinu účastníků je to letos první a pravděpodobně i poslední možnost zaběžkovat v Jizerských horách. Účastníků málo, plníme Sixťákovo Mondeo a hurá do hor. Z Prahy odjíždíme v 9 hodin ráno. Posilněni čerstvým pečivem z Tanvaldské pekárny konečně parkujeme na sněhovém podkladu na Václavíkově studánce. A do stopy.

Potěšeni předpovědí počasí necháváme věci do mokra v autě a jedeme přímo na Knajpu. Někdo to bere tréninkově, ale do kopce na hůlky přeci jenom došlo...

Po povinném kolečku po Jizerských horách a zastávce na malý oběd na Nové Louce došlo i na méně tradiční činnosti v podobě vyhlídkového kolečka kolem Smědavské hory s krásnými výhledy na samotný Smrk.

Večer pak již následoval příjemný návrat k autu na Václavíkovu studánku po úžasně rychlém sněhu, doprovázeném krásnými výhledy a západem slunce...

Jen pozor na pády!

A konečně u auta:

Následovalo dobytí vagónu a vše s tím spojené. Samozřejmě jsme si nenechali ujit tradiční cestu pro vodu doplněnou občerstvením v podobě Svijanského moku. Někdo si dal jeden, někdo dva... Všichni jsme poté usnuli prakticky okamžitě.

Druhý den ráno jsme již vše sbalily a vyrazili směr Harrachov. Tentokrát jsme začínali poněkud na asfaltu.

Ale to nás neodradilo a od Mumlavského vodopádu jsme již vyrazily vstříc vrcholkům našich nejvyšších hor po sněhu.

Bylo opravdu krásné počasí a po nekonečných kopcích jsme byli odměněny krásnými výhledy a zahlédli jsme dokonce i Sněžku:)

Běžkování je paráda a člověk se nesmí nechat odradit. Dokonce i s jednou hůlkou to jde...

Den jsme zakončili v Harrachovské hospodě a odtud již většina autem, někdo autobusem – zpět do Prahy.

Už aby byl zase víkend.